Zvířata byla na Zemi od nepaměti. Člověk si z některých z nich udělal společníky na cestě životem, jiná začal chovat pro obživu. Naučil se, před kterými zvířaty se mít na pozoru, kterým se raději vyhnout, a která jsou pro něj neškodná.
Indiáni věřili v sílu zvířat. Vzpomínáte na jejich vyřezávané totemy zobrazující zvířata, která je měla ochraňovat?
Rodiče mě učili lásce k zvířatům od útlého dětství. Ať už to byli křečci či morčata, měla jsem je ráda všechny, a když nadešel jejich čas, oplakala jsem je. V současné době mi dělá společnost kromě rodiny také fenka labradorského retrievera, morče, králík a papoušek.
Když jsem studovala, fascinovali mě žraloci. Jejich velikost a dravost.
Nyní, když školním lavicím odzvonilo, jsem našla zalíbení v ptačí říši, konkrétně sovách, a mezi tvory ze světa fantasy, jednorožcích. Dříve mě oslovila sova – symbol moudrosti a poznání, později pak jednorožec – posel nejčistšího dobra.
Sova si ke mně hledala cestu dlouho. Pamatuji na dovolenou s rodiči ve Vysokých Tatrách, ze které jsem si přivezla sošku sovy vyřezávanou ze dřeva. Nevím proč jsem ji kupovala, do té doby jsem žádný předmět se sovou neměla. Něčím si mě získala. Umístila jsem ji na polici a tím to skončilo. Až donedávna byly sovy zcela mimo mě. Před cca 2 lety jsem se byla podívat na mineralogickou burzu v našem městě a zaujala mě figurka sovy z růženínu. Koupila jsem si ji a stal se z ní takový můj domácí talisman. Od té doby sov v mém pokoji přibylo.
Poprvé jsem se s jednorožcem setkala v dospělosti díky animované pohádky Poslední jednorožec. A o pár let později mě zaujala knižní trilogie Poselství jednorožců, kterou jsem přečetla během pár dnů. S jednorožci nemám tolik předmětů jako se sovou, ale v mém pokoji je také naleznete.
Nedávno jsem zakoupila pěkně zpracovanou knihu zabývající se zvířecími průvodci životem, a to:
Jeanne Rulandová: Duše zvířat – průvodci naším životem