Když zemře kdokoli ve vašem okolí, je to těžké. Ale jakmile vás opustí někdo velmi blízký, někdo z rodiny, je to těžké dvojnásob.
Jak dlouho se s nastalou ztrátou bude kdo vypořádat, závisí jedinec od jedince.
Můj dědeček se dlouho potýkal se zdravotními problémy, které se zhoršovaly. Svůj boj však 5. 5. 2020 nakonec prohrál. Měl krásných 88 let.
Byla jsem smutná, ale nebrečela jsem. Nedokázala jsem to. S rodiči jsem o svých citech nemluvila a tuto událost uzavřela do svého srdce.
Pamatuji si jej jako veselého člověka, který se mnou a mladší sestrou chodil na výlety, když jsme byly malé… Před „koronou“ jsem dědečka s babičkou pravidelně navštěvovala, a to, vždy, když jsem měla sezení u psychologa. Vždy si sám chystal snídani, přivítal mě s úsměvem na rtech…
13. 5. 2020 jsme se s ním naposledy rozloučili v obřadní síni vítkovického hřbitova a vyprovodili jej na jeho poslední cestu. Zde jsem se konečně vyplakala a s dědečkem se rozloučila.
Je konec jeho utrpení, bolestem. Věřím, že nad námi bude stát s ochrannou rukou a sledovat svou rodinu shůry.
Dědečku, děkuji za všechny chvíle strávené s tebou, navždy zůstaneš v mém srdci a vzpomínkách.